Asi každého z nás v dětství učili, že z letokruhů můžeme vypočítat stáří stromu. Už nám ale většinou nebylo řečeno, že z nich můžeme vyčíst mnohem více. Dřevo totiž citlivě reaguje na okolní podmínky a zaznamenává tak do sebe nejen klimatický vývoj, ale třeba i různé katastrofy, které se lesem prohnaly.
Určitě jste mnohokrát při procházce lesem narazili na pařez, který zdobila krásná malba všelijak se klikatících letokruhů. Tyto letokruhy v sobě ukrývají celou řadu informací, jejichž studiem se zabývá vědní obor dendrochronologie. Nicméně nemusíte být zrovna dendrochronolog, abyste z letokruhů vyčetli více než stáří stromu.
Světlé kruhy vznikají na jaře, kdy je většinou dostatek světla, tepla a vláhy. Strom proto roste rychleji a jeho dřevo je proto řidší a měkčí. Koncem léta a počátkem podzimu růst kvůli zhoršujícím se podmínkám zpomaluje, proto je dřevo hustší (např. póry mají menší průměr) a tvrdší – tak vznikají tmavší části letokruhů.
Vegetační období se pravidelně opakují, díky tomu jeden letokruh odpovídá jednomu roku. Každopádně nemusíte se zaměřovat jen na sčítání, z vlastností jednotlivých letokruhů můžete leccos vyčíst o historii stromu a jeho okolí. Pokud je třeba světlá část letokruhů větší než obvykle, je to známka toho, že se stromu opravdu dařilo, takže nejspíše daný rok hodně pršelo a zároveň byl dostatek tepla. Tenké letokruhy naopak značí sucho a zimu.
Čas od času můžete narazit i na letokruh, který je velmi světlý, případně zcela bílý. Takové dřevo je nekvalitní a vzniká v době, kdy si strom prochází stresovými situacemi, např. když ho napadnou škůdci a opadá mu veškeré listí. Dalším možným stresorem pro strom může být požár – ten pro změnu rozeznáte podle jizev, které mezi letokruhy zanechává.
Pokud si dáte tu práci a projdete si třeba jeden palouk, můžete si všimnout, že skladba letokruhů na pařezech si je docela podobná. Toho právě využívají dendrochronologové, kteří letokruhy porovnávají a průměrují, díky čemuž získávají informace o vývoji klimatických podmínek na daném území.
Ze stromů se tak stávají přírodní knihovny a archívy, z nichž se můžeme dozvědět mnohé o historii naší přírody.
Dendrochronologové jsou schopni přečíst letokruhy i z velmi starých dřevin, které se nějakým způsobem v přírodě dochovaly. Mohou navíc analyzovat i dřeva použitá při stavbě různých historických budov (často např. jejich krovů). Takto získaná data mohou „pospojovat“ a získat cenné informace o vzdálené historii. Díky smrku a oblastem, kde se u nás přirozeně vyskytuje (např. okolí Telče), dendrochronologové vytvořili časovou řadu, která sahá až na začátek 14. století. Mnohem dál se dostali u tzv. černého dubu, např. v Porýní vytvořili souvislou časovou řadu od současnosti až po období před 7 000 lety, tj. do doby prvního výskytu dubu ve střední Evropě.
Ze dřeva a letokruhů se dá vyčíst kromě věku spoustu o tom, jak se vyvíjely klimatické podmínky na Zemi v posledních tisíciletích. Díky tomu pak můžeme lépe předvídat, jak se bude klima v budoucnu měnit. Když si uvědomíme, jak jsou některé dřeviny staré, dojde nám, kolik za svůj život nasbírají a uchovají důležitých informací. Ze stromů se tak stávají přírodní knihovny a archivy, z nichž se můžeme dozvědět mnohé o historii naší přírody.